Atlantská silnice

Národní geografický magazín ji řadí mezi nejkrásnější silnice světa. Norové jí v anketě dokonce udělili titul stavby století. A přitom je to jen necelých 8,3 kilometru asfaltu mezi ostrůvky u pobřeží kolem Molde.

Proč je Atlantská silnice výjimečná

Atlanterhavsvegen spojuje sérii malých ostrovů a útesů osmi mosty vedenými přímo nad otevřeným mořem. Nejikoničtější je most Storseisundet – jeho zakřivená konstrukce z určitého úhlu vypadá, jako by silnice náhle mizela v moři. Fotky odsud patří k nejsdílenějším z celého Norska, a to právem.

Silnice byla dokončena v roce 1989 po letech stavby komplikované právě nevyzpytatelným počasím – oblast je vystavená plnému náporu Atlantiku bez ochrany větších ostrovů před pobřežím. Během stavby zasáhlo úsek dvanáct orkánů, které opakovaně poškodily rozestavěné mosty a prodloužily práce o několik let oproti původnímu plánu.

Jak silnice vznikla

Myšlenka propojit ostrůvky mezi Kristiansundem a Molde pevnou silnicí se objevila už na začátku 20. století, ale k realizaci došlo až v 70. letech, kdy místní referendum rozhodlo o financování stavby namísto trajektového spojení. Stavba osmi mostů a šesti kilometrů náspů trvala šest let a přinesla oblasti, která byla dřív odkázaná jen na lodní dopravu, celoroční napojení na silniční síť.

Klidné počasí, nebo bouřka? Obojí stojí za to

Za slunečného počasí je jízda po Atlantské silnici klidná projížďka s výhledy na moře, rybářské osady a příležitostné tuleně na skaliskách. Za bouřky se ale silnice mění – vlny se přelévají přes vozovku a mostní konstrukce a jízda se stává (bezpečným, pokud jedete opatrně) adrenalinovým zážitkem.

Pokud vyrazíte za nepříznivého počasí, zpomalte a respektujte uzavírky – silnice se za extrémních podmínek občas na chvíli uzavírá. Sledovat vlny z vyhlídkových plošin je bezpečnější a stejně efektní jako z auta. Podzim a zima nabízí nejdramatičtější podmínky, protože Atlantik v té době generuje nejsilnější bouře sezóny – pokud chcete slavné fotky rozbouřeného moře, plánujte cestu na říjen až únor.

Kde zastavit

Podél trasy je několik vyhlídkových odstavných ploch a plošin – nejznámější přímo u mostu Storseisundet, další u malé rybářské vesnice Bud kousek od západního konce silnice. Bud sám o sobě stojí za odbočku – starý přístav s bílými domky a poblíž i pevnost z druhé světové války, která střežila přístup k Molde.

Celou trasu i se zastávkami na fotky zvládnete za hodinu až hodinu a půl. Je to ideální doplněk k delší jízdě mezi Molde a Kristiansundem nebo zastávka na cestě k Trollstigenu, který leží necelou hodinu jízdy na jih.

Osm mostů, šest kilometrů náspů

Kromě hlavního mostu Storseisundet trasa zahrnuje sedm dalších mostních konstrukcí různé délky, propojených krátkými úseky náspu vedeného přímo po skaliskách nad hladinou. Nejdelší z mostů měří přes 300 metrů a stejně jako ostatní byl navržen tak, aby odolal tlaku vln i při silném větru z otevřeného moře – v době stavby šlo o technicky nejnáročnější mostní úsek na norském pobřeží.

Kromě silnice samotné patří k oblasti i menší přístav Håholmen na ostrůvku kousek od trasy, dostupný lodí – bývalá obchodní a rybářská stanice dnes funguje jako malý skanzen s historickými budovami a příležitostným ubytováním, oblíbený cíl pro ty, kdo chtějí na Atlantické silnici strávit víc než jen hodinu projížďky.

Rybaření přímo ze silnice

Několik mostů a odstavných ploch je uzpůsobeno i pro rybaření – treska a makrela se tu chytají přímo z mola bez potřeby lodi nebo povolení, které Norsko u rekreačního rybolovu z pobřeží obvykle nevyžaduje. Místní radí ranní hodiny kolem přílivu, kdy bývá záběr nejlepší.

Ostrovy, které silnice spojuje

Trasa vede přes ostrovy Averøy a Eide a několik menších skalisek mezi nimi – většina z nich je neobydlená nebo s jen pár domy rybářů. Jména jako Håholmen (bývalá obchodní stanice, dnes malý skanzen přístupný lodí) připomínají, že tahle část pobřeží byla obydlená a hospodářsky aktivní ještě dřív, než sem vedla jakákoli silnice.

Kdo má čas navíc, může odbočit na Averøy k pevnosti z doby okupace – oblast byla za druhé světové války strategickým bodem německé obrany pobřeží kvůli kontrole vjezdu do fjordů směrem na Molde.

Cyklistický a běžecký závod na vlnách

Jednou ročně, obvykle v srpnu, se po silnici koná populární cyklistický závod Atlanterhavsrittet, kterého se účastní tisíce jezdců z celého Norska i ze zahraničí. V ten den bývá silnice částečně uzavřená běžnému provozu – pokud plánujete návštěvu v tomto termínu, ověřte si aktuální uzavírky předem, ať vám nezkříží plán cesty.

Praktické info

Silnice je průjezdná celoročně a zdarma, sjízdná pro auta i karavany bez omezení. Parkoviště u hlavních vyhlídek bývají v sezóně obsazená kolem poledne – nejlepší světlo na fotky je navíc brzy ráno nebo navečer, takže se vyplatí přizpůsobit tomu i čas návštěvy. Nejbližší čerpací stanice a občerstvení najdete v Kristiansundu nebo Molde na obou koncích trasy, na samotné silnici infrastruktura chybí. Signál mobilních operátorů bývá na exponovaných úsecích nad mořem slabší, takže trasu i případné rezervace v Håholmenu je lepší mít stažené předem. Všechny odstavné plochy a vyhlídkové plošiny podél trasy jsou navíc volně přístupné bez vstupného, což z Atlantické silnice dělá jednu z nejlevnějších hlavních atrakcí na cestě mezi fjordy.