Norsko je rájem fotografů a nejkrásnější záběry vznikají z vyhlídek, z hřebenů a z mostů nad fjordy. Trollkirka zavede dobrodružné povahy, ale úplně jiným směrem, dolů, pod povrch hory, s čelovkou na hlavě místo fotoaparátu v ruce.
Lesem a po balvanech k otvoru ve skále
Výstup k jeskyni Trollkirke vede lesem a přes rozsáhlé suťoviště u Todalenu. Nabízí tak úplně jinou atmosféru než krajina hor a fjordů kolem Atlantské silnice. Samotný vchod je velmi nenápadný – jen nenápadný tmavý otvor ve skále, kolem kterého byste snadno prošli bez povšimnutí.
Žebříky, lana a první krok do tmy
Sestup vede po žebřících a za pomoci lan na nejstrmějším úseku – v tu chvíli mizí denní světlo a začíná úplně jiný typ výletu. I v srpnu je v jeskyni citelná zima, od úst jde pára a hlasy se od mramorových stěn odrážejí úplně jinak než venku.
Podzemní vodopád, o kterém skoro nikdo neví
Uvnitř Trollkirky padá voda v podzemní chodbě osvětlené jen čelovkami – zvuk je hlasitější, než by člověk čekal v uzavřeném prostoru, mramorové stěny kolem hladké a vlhké. Krápníky a hluboká propast na konci trasy jsou důvod, proč se sem chodí jen s dostatečnou výbavou a opatrně.
Praktické info
Cesta k jeskyni a zpět zabere zhruba 4–5 hodin, počítejte s čelovkou (nejlépe náhradní), pevnou obuví a teplejší vrstvou i uprostřed léta. Parkoviště u výchozího bodu je zdarma, mobilní signál na trase chybí úplně a v nouzi je s voláním velký problém, proto je rozumné jít ve skupině a s dostatečnou rezervou světla v bateriích.